Užívám si aktivní život se svými třemi krásnými dětmi. Když zrovna nepracujeme na našem vysněném rodinném domečku, který si zvelebujeme dle obrazu svého, plánujeme společné výlety do přírody, za zvířaty do zoo nebo jen tak poznat nové město, místo a jeho kulturu.
Jedna z výhod jednoho staršího dítěte a dvou malých je, že se na to starší můžete spolehnout. Beru to pro staršího syna jako zkušenost do života až on bude jednou hrdou hlavou své rodiny. Je to úžasný pocit je sledovat jak rostou, jak se vyvíjí, jejich chování a jednání u každého v jejich věku. Vzpomenu si na své dětství, jestli se na mě moje mamka dívala stejně, jako já teď na své tři báječné děti.
Letos jsme si užívali nejen na kole, ale mohla jsem si tak dopřát i charitativní běh, kdy jsem se mohla spolehnout na staršího syna, který hlídal našeho nejmladšího a my s dcerkou jsme se mohli zúčastnit závodu pro zvířata z útulků.
Ne vždy jsme takto pohromadě. Syn má své vlastní záliby a koníčky a tak většinu času trávím jen s těmi nejmenšími. I tak jsem za všechny tyto chvíle vděčná, jelikož i jednou ti nejmladší vyrostou, poznají své kamarády a budou mít své vlastní zájmy a koníčky. Pro tento rok jsme již kola odložili, ale příští rok se zase rozjedeme a věřím, že většinu času strávíme všichni společně.
Byly doby, kdy jsem tak aktivní ale nebyla. Bojovala jsem se svou nadváhou a poprvé to bylo právě před 13 lety, po prvním porodu. Z váhy 65 kilo jsem šla rodit s váhou 105 kilo. V tuto dobu, na podzim roku 2009, jsem měla své první miminko v náručí, 95 kilo na váze a v hlavě se mi mísily pocity štěstí z krásného a zdravého miminka, s pocity frustrace a deprese při pohledu na mé obří oblečení. Zrcadlu jsem se z dálky vyhýbala a ve skrytu duše doufala, že se při kojení bude váha pomalu ztrácet. To se ale nestalo…
První čtyři měsíce po porodu jsem se snažila kojit, bohužel marně. Stále více jsme přikrmovali, nicméně jsem byla šťastná, že miminko roste, je zdravé a vše je v pořádku. Můj tehdejší vztah se synovým otcem nebyl harmonický a vlastně nebyl nikdy harmonický. Velmi dlouhou dobu jsem nosila růžové brýle… Žila jsem v panelovém bytě, většinu času jsem byla sama se svým miminkem a se svou velkou nadváhou.
Dny ubíhaly, z dnů se staly týdny a po čtyřech měsících od porodu se váha ani nehnula. Nebylo by ráno, abych neoplakala svůj šatník. V podstatě jsem stále nosila těhotenské věci a pár velkých kousků. Uvnitř jsem se cítila sama, opuštěná, frustrovaná, méněcenná, bez jakékoliv špetky sebevědomí. V očích mojí mamky, když jsme se potkali, jsem viděla smutek a lítost nad tím, jak její dcera „vyrostla“.
A jestli si říkáte, že každá žena musí kojit a má proto udělat cokoliv tak věřte, že každé ženě to souzeno opravdu není. Touto zkušeností jsem si prošla třikrát a dokonce i za pomoci laktační poradkyně. Ale o tom až příště :).
Srovnala jsem si v hlavě, co musím změnit a jaké kroky udělat k tomu, abych se zase dostala na svou váhu.
Každý týden šlo jedno kilo na váze dolů. Byla jsem na sebe pyšná. Nejvíc jsem na sebe byla hrdá přes vánoce. Zlom nastal těsně před vánoci a já se rozhodla upéct si mrkvové koláčky. Někteří v rodině se na mě koukali „přes prsty“, ale já si šla za svým. Věděla jsem a cítila jsem, že pokud se chci opět cítit dobře, vypadat dobře a hlavně se cítit psychicky v pořádku a být šťastná každý den, musím si jít za svou vysněnou postavou.
Srpnové první narozeniny svého malého chlapečka jsem oslavila se svou původní váhou před těhotenstvím. Byla jsem šťastná, plná energie a uvědomila jsem si, že když člověk chce a jde si za svým, tak toho je opravdu schopný dosáhnout.
Pokud chcete opravdu změnu a nevíte jak na to, můžete začít eBookem pro začátečníky Chůze pro Vaše zdraví aneb jak se dostat do formy s nadváhou, který vás na začátku nejen motivuje, ale díky poznámkám do týdenního plánovače začnete nad svou chůzí více přemýšlet a budete odhodlaní jít si pevně za svou cestou zbavit se nadváhy a cítit se zdravě, mít energii a užívat si života s lehkostí.