Změna začíná nejprve v hlavě

Po porodu našeho chlapečka v roce 2021 se stalo miminko, starší děti a domácnost mojí prioritou. Kojení, přebalování, krmení, úklid, vaření, pečení, praní, věnování se dětem, prostě klasické stádium v mateřství. Chlapeček se narodil v květnu a týdny a měsíce tak rychle ubíhaly, že se začaly blížit vánoce.

Pomalu jsem začínala cítit, že to chce změnu.

Věděla jsem ale, že teď na to není vhodná doba. Dcerka onemocněla, syn donesl ze školy covid, do toho příprava na vánoce a všichni doma v horečkách. Věděla jsem, že musím počkat, nejen, až budu zdravá, ale až přejdou vánoce. Dřív nemá smysl začít s jakýmkoliv pohybem. Tím chci říct, že pokud jste nemocní, pokud se blíží vánoce, nebo nějaká událost, na kterou se připravujete, ať už pečete, slavíte, nebo vás čeká nějaká zkouška a víte, že to teď nedáte, vůbec nic se neděje.

Začnete za týden, tak začněte za týden. Nebo za měsíc? Ano je prosinec, není čas plánovat jiné věci než vánoce. To jsou relativně krátké časové úseky. Ale neodkládejte čas na sebe až za půl roku. Dávno zapomenete, že jste něco chtěli dělat. Že jste se chtěli hýbat a vůbec začít běhat.

Přehoupl se Nový rok, cukroví a nemoci v rodině bylo konec a já si začala plánovat každý den. Na silvestra jsem si dala čočkový salát a od té doby ho dělám každý týden. Začala jsem ho obměňovat s cizrnovým nebo salátem z červené řepy. Mám ho daný v ledničce a postupně si odebírám. Jakmile dochází, zase udělám další salát.

Postupně jsem přicházela na to, co musím den předem stihnout, abych mohla jít s miminkem ven.

Začala jsem den předem studovat i počasí, abych věděla jak děťátko, tak sebe obléct. Pláštěnku na kočárek, sluneční brýle a taky pití pro sebe a pro maličké, kdyby se vzbudilo. Právě tyto procházky jsem využívala na maximum. Koupila jsem si za pár stovek chytré hodinky, stáhla si aplikaci do mobilu a byla nadšená, že vidím, nejen kolik kroků ujdu, ale kolik kilometrů, které jsem si začala hlídat.

Moje trasa začínala na dvou kilometrech, postupně jsem přidávala a časem jsem zjistila, že už mě to tolik nenaplňuje a chce to změnu.

Změna je přeci život 🙂

Změnila jsem trasu a z rovného terénu jsem začala chodit do kopce. Asi jsem se ještě nezmínila, ale snažte se chodit svižně. Taková ta pomalá chůze „nikam nespěchám“ je o ničem. Náladu si tím nijak nezvednete, kila neshodíte, plus je jediné, že jste venku, ale s pohybem, tedy s tím aktivním pohybem, to nic moc společného nemá.

Pokud onemocníte nebo vám jakákoliv situace nedovolí jít v týdnu na tyto plánované procházky, uvidíte, že se vám tak krásně a nenásilně vryly pod kůži, že vám začnou chybět. Při pohledu do diáře spatříte prázdná políčka a hned začnete plánovat, kdy můžete zase vyjít ven a rychlochůzí si vyšlápnout zase pár kilometrů. A věřte, že ty vaše záznamy vás jen tak nenechají ustoupit ani o kilometr míň než jste doposud chodily 😉

O tom to je. Začnete nad tím přemýšlet a hle, začalo to v hlavě 🙂

Jakmile ucítíte chuť  a chtíč posunout se dál a zkusit něco nového, začtěte se do eBooku zdarma 8+ zajímavých tipů pro běžecké začátečníky, a nemusíte hned začít běhat. Začněte jednoduše svižnou chůzí. Divili byste se, jaké divy taková svižná chůze s Vaším tělem a myslí dokáže 😉 .

Carpe diem
Žaneta H.