Jít si zaběhat nebo si dát něco sladkého? 🤔

Když jsem se po novém roce vrátila zpátky k běhání, po několika týdnech jsem si uvědomila, že jsem od vánoc neměla nic sladkého. Doma se vždy nějaká čokoláda najde. 3 děti a domácnost bez čokolády? To u nás opravdu nehrozí 🙂 . Jelikož je dcerka malá a na misku s čokoládou nedosáhne, musím ji obsloužit sama. Jsem tak blízko pokušení, ale myšlenky na sladké se někam vytratily.

Pravidelné tréninky mě hodily na vlnu zdravého životního stylu!

Na plněné knedlíky nebo čokoládu jsem si ani nevzpomněla. Obědy začaly tvořit celozrnné těstoviny s tuňákem nebo bulgur s kuřecím masem doplněný zeleninou. K večeři zase hromada zeleniny s bílkovinou. Ať už míchaná vejce, sýr cottage nebo mozzarella. Prostě jednoduchá jídla na přípravu, která mi nedělala potíže při trávení a hlavně jsem při běhání cítila dostatek energie. Bílé pečivo jsem již dávno vyměnila za celozrnné a po ránu se pro mě stalo jasnou volbou.

Bohužel, jak už to tak bývá, nic netrvá věčně a přeci nějaká bolest se objevila. Natáhla jsem si při běhání stehenní sval. Dva týdny jsem se to snažila neřešit. Běh se začal zpomalovat a bolest zvětšovat. Kvůli blížícímu se závodu jsem začala komplikace řešit se svým lékařem. Konstatoval 3 týdny pouze chůze, léky a speciální krém. Pět dnů do závodu a bez tréninku? Nedokázala jsem říct NE a dala si sedmikilometrový trénink. Po závodech jsem byla ale rozhodnutá, že si od běhání opravdu odpočinu.

Pětikilometrový závod jsem zvládla i s dcerkou, kterou jsem musela na odrážedle tlačit do kopečků. Kvůli bolesti to nebyla zrovna procházka růžovou zahradou, ale ten krásný pocit štěstí ze zaběhnutého závodu byl prostě k nezaplacení.

11 dnů bez běhání. Noha v klidu, běhala jsem opravdu jen kolem dětí. Začala jsem sahat po čokoládě. Aniž bych si to uvědomila, párkrát za den, když jsem šla kolem rozdělané čokolády, jsem si kousek dala. Po několikátém soustu jsem si postupně začala uvědomovat, co to vlastně dělám? Já, která několik týdnů a měsíců neměla ani sousto, ani pomyšlení, najednou ochutnávám čokoládu kousek po kousku.

Uvědomila jsem si to, co jsem už dříve věděla, ale zapomněla. Hormon štěstí, který jsem vyplavovala z těla pomocí sportu, jsem začala vyplavovat pomocí čokolády. To jsou právě ty dva způsoby, díky kterým se nám v těle aktivuje endorfin, tzv. hormon štěstí. Zlepšuje nám náladu, tlumí deprese a zbavuje stresu. A já si začala zlepšovat náladu právě čokoládou.

Po 11 dnech a právě po tomto uvědomění jsem zase vyběhla. Noha nebyla úplně zregenerovaná, ale ten pocit, že zase běžím, slunce nad hlavou, vítr ve vlasech, nekonečná cesta přede mnou, klid a úžasná hudba, která mě doprovázela, tepovka se zrychlovala a já zase cítila ten báječný pocit, že jsem to zase já.

Běhání, kterému jsem se tolik let snažila přijít na chuť, se konečně stalo součástí mého života.

Dodává mi spousty energie, kterou potřebuji pro své děti, kreativnosti, kterou potřebuji pro svůj osobní růst a pro tvorbu nových projektů a zároveň chuť žít a vymýšlet pro rodinu nové nápady, výlety, kulinářské výtvory a prostě každý nový den začít s úsměvem.

Na každém je, jak svůj endorfin zaktivuje. Čokoládou, která přináší i kila navíc nebo sportovní aktivitou, která je sice náročnější, ale zdraví a krásná postava za to stojí. Běhat jsem se naučila za 10 týdnů a díky svým zkušenostem jsem vytvořila workbook Cesta k běhu v 10 týdnech. Začala jsem běhat s kočárkem a po dalším těhotenství jsem si svůj tréninkový plán vyzkoušela znovu.

Není nic krásnějšího než spojit sportovní aktivitu, která vám přináší radost, s časem stráveným společně se svými dětmi.

Užijte si krásné slunné dny a najděte i Vy ten správný spouštěč štěstí ❤️

S láskou

Žaneta H.